Vánoce jsou svátky klidu, míru a rodinného tepla. Je to kouzelné období, kdy se rádi sejdeme se svými nejbližšími
a obdarováváme je nějakými dárky. Obvykle se na to těším ze všeho nejvíce, ale ne tak z dárků, než z pocitů, které vyvolávají dárky u těch, koho obdaruji. Tak jsme se rozhodly nadělit i vás, naši drazí čtenáři, malým dárkem, díky kterému se možná něco ve vašich životech změní.
Už jako malá dívenka jsem si přála, aby mě jednoho dne vysvobodil princ na bílém koni, unesl mě do svého paláce a žili jsme spolu šťastně až do smrti. V pubescentním období mi to přišlo absurdní a dnes si říkám, že se mi vlastně splnil dětský sen...
Hrdinou nemusí být jenom princ či komiksová postava alá Batman a Superman ze smýšlených sci-fi filmů a pohádek. I v reálném světě se najdou tací, kteří stojí za obdiv. Ať už jimi byli ve středověku chrabří rytíři, vojáci ve válkách bojující za svou zemi, lidé, kteří se nebojí rvát za pravdu a osvětu nebo třeba lékaři a vědci, kteří objevují léčiv na smrtelné nemoci a mnoho dalších statečných srdcí, obětujících něčeho vlastního pro jiné. To jsou bohatýři svých dob. Hrdina může být vlastně kdokoliv bez ohledu na povolání, vzdělání i věk, nejde o žádné společenské postavení nýbrž o činy.
Jednoho takového hrdinu mám doma, takže vím, o čem mluvím a věřte nebo ne, není to vůbec jednoduché! Možná, kdo čtete tento článek, tak máte ve svém okolí někoho s podobným posláním a tak vám mé řádky přijdou k užitku nebo pro změnu obohatíte vy mě o své poznatky ze života. Můj manžel vždy hledal smysl života a jeho cílem bylo dělat něco, čím může skutečně pomáhat. S vystudovanou ekonomickou školou a po práci na obchodním oddělení, kde se necítil šťastný a naplněný se rozhodl jít k hasičům. Pro mnohé šok, pro mnohé výsměch: co by tam asi tak dělal? Jeho odpověď byla jasná - zachraňoval ty, kteří to potřebují. Šel si za svým snem, cílem a já mu za to neskutečně děkuji, že dal pouze na hlas svého srdce a ne na škaredé komentáře těch, kteří by si na něco podobného ani ve snu netroufli. Člověk by měl být tím, kým chce.
Obdivuji jeho chrabrost a skromnost v tom, co dělá. Obecně obětoval část života své profesi, díky které se cítí být lepším člověkem. Své skutky bere jako samozřejmost všedního dne - jako že venku svítí slunko, nebo že mu vzduch pohání plíce... Velikost srdce takového hrdiny nelze popsat, ale já to vnímám jasně - je obrovské a poháněné tolika dobrými skutky. Někdy je to náročné pro všechny. Poměr volný čas a práce hasičů je plusem i mínusem, neexistují pro ně volné víkendy, ani žádné svátky zkrátka neustálý a nikdy nekončící proces. Představte si, že jste na Vánoce sama, ale stále v kruhu rodinném nebo s dětmi pěkně v pohodlí domova a užíváte si ty nejhezčí chvíle roku. Namísto vaše drahá polovička je ve službě, čekající zdali se i v tento den klidu a míru přihodí nějaká katastrofa a modlí se, aby se tak nestalo.
Těžko srovnávat běžnou práci se záchranou lidského života. Fyzicky a hlavně psychicky náročná práce, když se denně setkává se smrtí a každou minutu směny čeká kdy a kam ho povolají k zásahu lze jen stěží hovořit o relaxu. Práce hasičů je potřeba nejen při vyprošťování a transportu z dopravního prostředku, ale i následně, kdy je potřeba zabránit poškození životního prostředí a odstranit vlastní následky dopravní nehody a zprovoznit tratě nebo komunikace; opravdu málokdy se jedná čistě o požáry nebo pro zlehčení okolností „sundání kočky ze stromu“. Dokud si toto člověk neprožije, nemůže vědět, jak moc je to těžké.
Každá záchranná stanice je vlastně další taková větší/menší rodina, kryjí si záda, jsou parťáci na život a na smrt, tráví spolu hodně času a musí si plně důvěřovat. Veškeré benefity, které jim umožňuje služební poměr, - vlastní posilovna nebo nárok na lázně apod., neslouží k ničemu jinému, než k posilování fyzické i psychické odolnosti, aby hasič podal při výjezdu nejlepší výkon.
Určitě se sami sebe ptáte jak pomoci sobě, svému partnerovi a svým dětem vyrovnat se se všemi aspekty této výjimečné profese? Je to pro mnohé z nás složité a občas i my můžeme mít vztek na pracovní dobu nebo vypětí a platové ohodnocení našich můžu, jelikož jejich činy by měly být placeny zlatem. Má rada pro vás - zachovejte vždy klidnou hlavu. I já se tomu neustále učím, ale je potřeba být pro vašeho muže velkou psychickou oporou. Opakovat mu, že dělá úžasné věci a že si ho nesmírně vážíte, tak jako on si jisto jistě váží vás za to, co děláte doma pro něj, pro rodinu, pro děti i za vaše pracovní úspěchy. Snažte se o pochopení, pokud nebude mít zrovna optimistickou náladu nebo bude unavený, přeci jen nevidí moc hezké věci. Svým dětem ho předkládejte jako vzor.
„Tati, až budu velký chci být jako ty!“ - to přeci zahřeje na srdci. Dělejte co vás baví a hlavně si užívejte každé společné volné chvíle. Pokud je váš manžel na Vánoce ve službě, potěšte ho krátkou návštěvou, dovezte jemu a jeho kolegům cukroví nebo nealkoholický punč, určitě je to moc potěší! Případně si můžete udělat menší společné Vánoce den předem nebo jako my rozbalovat dárky ráno 25.12. a užívat si společný volný den.
Nadělujte lásku, ta nic nestojí, ale dokáže divy. Nadělujte pozornost, protože tu nekoupíte v žádném krámě. Nadělujte laskává slova, protože ta vám nepřiveze kurýr v balíčku. Nadělujte svůj čas, protože život máme jen jeden... Láska je dar a bohužel ne každý měl možnost ji dostat od malička. Můžete to být ale vy, kteří to změní a dají lidem více než dárek, více než chvilkovou euforii od rozbalování. Nadělujte lásku, ta dokáže změnit svět...
