Nikdo není dokonalý a spousta z nás má tendenci srovnávat se s okolím. Pak jsme ale ještě více
úzkostlivé a pochybujeme o svých přednostech. Klasika, že sklenička je napůl prázdná nebo plná se
odvíjí od úhlu pohledu. Tak co kdybychom se naučili měnit tento úhel na věci, které nás trápí? Ano,
nepůjde to hned, ale stojí to za to. Vždy i trvá, než nám například zaberou lékařem předepsané léky.
Zkusme například brát strach ne jako překážku, ale jako odrazový můstek k novému vrcholu. Svou
nejistotu brát jako možnost objevit v sobě potenciál a svá omezení jako hranici, za kterou se nachází
nové možnosti.
Výběr je za námi a pokud pochopíme jak vnímáme sebe, své možnosti, kam se až chceme posunout
a proč to chceme udělat, dokážeme správně vnímat své pochybnosti a strachy.
