Každý máme nebo alespoň jsme měli nějaké sny. Někteří z nás si je splnili, jiní zase schovali do šuplíku nočního stolku a jednou za čas před spaním ten šuplík otevřeme a prohlížíme si utajené a pevně uzamčené touhy… Na otázku "Proč sis nešel za svými sny?" odpovídáme stereotypně „Nemám dostatek financí, neměl/a jsem k sobě žádného parťáka, který by za mnou stál, nenašel/a jsem podporu, jsem moc starý/á…“.
Odpověď…? Ani jedna není správná!Nic není nemožné, a s trochou píle, špetkou odvahy, hrstí pracovitosti, a hlavně s pořádnou náručí lásky můžeme dokázat velké věci. Občas je to boj s větrnými mlýny, občas spadneme na kolena a dostaneme od života pořádnou lekci, ale přesně v tu dobu to nesmíme vzdát! Musíme zatnout zuby a jít do toho ještě s větší vervou, než na začátku. Pak teprve dosáhneme, o co usilujeme.
Jasným příkladem jsou manželé Tuzarovi z Krchleb na Nymbursku. Úžasní to lidé, milí, vstřícní a hlavně šťastní. Pan Tuzar se rozhodl naplnit své tužby a dal život svému dlouhodobému snu - postavit si na zahradě vlastní větrný mlýn holandského typu. Přesně takový, jaký se svou milovanou ženou obdivovali po svých toulkách světem.Začali stavět s odhodláním, radostí a chutí do života v jejich už starobním důchodu. Práce to nebyla vždy jednoduchá a občas i více trnitá, ale láska a úcta, kterou manželé chovali vzájemně k sobě, dobré sousedské vztahy a lidská soudružnost jim pomohla v mnoha ohledech.
Cílem nebylo vybudovat mlýn na mletí obilí či výrobu elektřiny, ale malé rodinné muzeum pro uchování spousty vzpomínek, předmětů z úcty k práci předků, a proto se i mlýn stavěl ze starého a již opotřebeného materiálu.Mnozí se pana Tuzara tážou, čí to byl vlastně nápad, postavit si na svém poli „obra“, totiž větrný mlýn?Jeho otázka je prostá, ale přesto plná tak silných emocí: „Víte, to není to podstatné. My jsme sehraná dvojka (už 40 let) a není rozhodující, kdo myšlenku vysloví první nahlas. Důležité je, že chtějí oba a udělají pro to maximum!"Manželé a majitelé tak krásného větrného mlýnu ušli velký kus cesty, všechny radosti i strasti prožili společně a nyní se můžou radovat z toho, co společně dokázali, protože zkrátka ve dvou se to lépe táhne.
Tuzarovi sou jasným důkazem toho, že věk je jen číslo a na plnění snů není nikdy pozdě. Ani v tomto jejich krásném věku, kdy oslavili 45 let od svatby, neusínají na vavřínech a pokračují každý den dál. Pravě to je životní filosofie - udělat maximum pro to, abychom my a naši milovaní byli opravdu šťastní a při konci našeho života vzpomínali, jak jsme si ho užili a všechny naše sny nenechaly nevyřknuté v šuplíku nočního stolku.
