Tak, a je tady náš další úžasný projekt, díky kterému jsme se seznámily s neuvěřitelnou režisérkou, scenáristkou, herečkou a umělkyní Evou Toulovou. Podporovat talentované lidi a být součástí jejích projektů, je obrovská radost a zodpovědnost zároveň. Když vás osloví z filmové produkce a nabídnou vám podpořit natáčení filmu, bereme to jako další malý úspěch našeho NM a jsme moc rádi, že se kultura stává jeho nedílnou součástí.
Mladá, charismatická, milá a skromná... Takový dojem jsem z Evy měla při naší první schůzce. Ze začátku byla hodně stydlivá, ale jen do okamžíku, kdy začala vyprávět o tom, co dělá. Bylo neskutečné pozorovat změny v obličeji Evy, když mluvila o natáčení a o tom jak moc jí to baví. Pokaždé, když vzpomínala na nějakou epizodu z filmu, se jemně usmívala a její oči zářily radostí. Ve chvílích, kdy jsme se s kolegyní vyptávaly na všechno možné, abychom Evu lépe poznaly, tak po celou dobu mi vrtala hlavou jedna myšlenka - jak nádherně a spokojeně vypadají lidi, kteří žijí svůj sen. Každá věta o filmu, hercích a natáčení byla naplněná tak silnými emocemi, že jsem si přála vidět to všechno na vlastní oči. A když se Eva zmínila o tom, že kromě všeho co dělá, také maluje obrazy, byla představa našeho editoriálu jasná. Momentálně se Eva podílí na filmu „Superžena“, který sama napsala a hraje v něm hlavní postavu Maju/Marianu. Rozhodly jsme se tedy podpořit natáčení filmu editoriálem, který by odrážel kousek scénáře, ale zároveň ukázal člověka, který za tím vším stojí.
Natáčení filmu se odehrávalo v době korony a tak se kvůli zákazům a různým překážkám, musel celý tým přizpůsobit této situaci. Jednou z myšlenek filmu je hledání postavení moderní ženy ve společnosti. Rodina, ve které vyrůstáme, nám určuje životní směr: buď se přidržujeme klasických hodnot, kde si do určitého věku založíme rodinu, nebo si zvolíme cestu kariéry, cestování a otázky mateřství odkládáme v lepším případě na později. Jsou to principy a stereotypy společnosti, na který jsme všichni zvykli. Jenže moderní doba a její nároky na to, co a jak máme a co zase nemáme přispívá ke stavu, kdy už ani nevíme, kdo jsme a co vlastně od života chceme. To vše nás nutí měnit klasický životní model a utíkat buď reálně nebo myšlenkově tam, kde necítíme každodenní tlak společností a neslyšíme stížností rodiny, že jsme nenaplnili jejích očekávání. Být „perfektní“ podle ostatních a podlehnout tlaku okolí nebo jít proti proudu svou vlastní cestou? Toto se dozvíte ve filmu „Superžena“, na kterém Eva T se svým týmem usilovně pracuje a doufejme, že se jim jej povede dotočit bez dalších komplikací a protikovídových nařízení. Věřím, že pro spoustu z vás bude film zajímavým odrazem vašich vlastních životních cest.
Jelikož část editorialu jsme fotily v době omezení a nebylo tudíž možné všechny naše nápady uskutečnit, rozhodly jsme se ji nafotit v bytě, kde se dokonce natáčely i některé scény z filmu. Koncept našeho editoriálu byl tvořen s kapkou ironie, kdy jsme chtěly poukázat na to, jak moc nám chybí svoboda. Máme krásné věci, ale nemáme kam jít, máme úžasné bydlení, ale ani to už nás netěší. A tak nejvíce času trávíme v kuchyni, koukáním na televizi, anebo v koupelně, kde se necháme pohltit vlastními myšlenkami a vytváříme si tak na chvíli svůj krásný, dokonalý svět.
Svět je nyní takový, jaký je a my ho můžeme udělat lepším tím, že se o něco snažíme, rozvíjíme, podporujeme, vytváříme a darujeme krásu, která jak je známo obohacuje duši. Pokud chceme být o kousek duchovně bohatšími, to nejmenší, co můžeme všichni udělat, je přijít do kina a ocenit tak práci talentovaných lidí a jejích společné dílo „Superžena“.
