Kreativní restart... Asi tak bych pojmenovala naše Nobles pokračování. Nikdy jsem si nemyslela, že zrovna něco takového budu muset řešit i ve svém životě. Ten kdo mě zná, anebo s kým již delší dobu spolupracuji ví, že jsem člověk k nezastavení. Dokáži v průběhu focení přemýšlet nad dalšími projekty, domlouvat schůzky, odepisovat agenturám, řešit otázky ohledně mé rodiny, přemýšlet co udělám k obědu nebo večeří a že musím stihnout nakoupit, k tomu koordinovat projekty, které mám rozpracované a stále být pozitivně naladěná a s úsměvem na tváři. Ano, to je můj obyčejně neobyčejný život – stále v pohybu, ať už myšlenkově nebo fyzicky a funguji tak od doby, co jsem se stala maminkou, takže takových dobrých 10 let. Vše co dělám, dělám na 1000%, protože mi nestačí pouze průměr, ale výkon, který sice vyčerpá, ale ten výsledek ve srovnání s únavou je k nezaplacení. A jsem ráda, že to tak vidím nejenom já, ale i ti, kterými jsem obklopená.
Časem jsem si uvědomila, že právě tato opora v lidech mi dávala sílu a dělala můj život takovým, abych mohla pracovat nad projektem, který si mnozí z vás oblíbili. Spolu s úžasnými lidmi, talentovanými a věrnými svému umění, jsme postupně vytvářeli prostředí, na které jsme byli nesmírně pyšní - tolik krásy na jednom místě se jen tak nevidí. Se skvělými lidmi přicházely také další příležitosti a to byl důkaz, že jdeme správným směrem. Ani Covid, lockdown nebo jiné faktory nás nezastavili, ba naopak. A tak jsem žila svou pohádku díky neuvěřitelné dřině a jistotě, kterou jsem v životě měla.
A pak přišel zlom - po skoro ročním boji se zákeřnou nemocí mě opustil člověk, který mé rodině dával křídla štěstí a obklopoval takovou láskou, kterou si budu pamatovat celý život... Můj svět se rozsypal jako domeček z karet. Místo kreativity, pokračování v projektech a energie, kterou jsem zahrnovala skoro každého ve svém okolí, jsem se dostala do bodu, kdy jsem nebyla schopná odpovídat na sms ani těm nejbližším. Stav, kdy nechcete nikoho vidět, slyšet ani myslet na nic, jsem zažila prvně v životě. Zoufalství a bezradnost se protáhla déle, než jsem předpokládala. Protože když se to stane, je neuvěřitelně těžké se s něčím takovým srovnat.
V těchto nejtěžších chvílích potřebujeme někoho, kdo bude poslouchat. Někdo se obrátí na profesionály, druzí spoléhají na ty, kteří jsou starší a moudřejší a ostatní hledají někoho, kdo dobře ví, čím právě procházíte. Ale většině z nás nic nedokáže pomoci lépe, než pořádně si popovídat s několika starými přáteli. A já jsem ráda, že takové přátele mám a díky nim se postupně vracím do svého původního stavu, kdy se učím znovu cítit radost, vnímat krásu, obohacovat Nobles´ Magazine o skvělé projekty a úžasné talenty.
Občas nám život vezme někoho, bez kterého si nedokážeme představit svou identitu, ale vynahradí nám to lidmi, kteří zůstanou s námi i ve chvíli, kdy bychom se nejraději schovali před sebou samým. A je fajn si uvědomit, že i v tuto chvíli nejste sami. Děkuji všem, kdo mi ukázali, že nejsem sama a díky kterým Nobles´ Magazine pokračuje dál. Mám vás moc ráda...
