Modelingu jsem se začala věnovat již v 16 letech. Lákalo mě prostředí krásných šatů, světel a celkové estetiky odívání. Přála jsem si poznat svět, získat zkušenosti a zkusit pracovat s mezinárodními týmy. Když začínáte s čímkoliv, musíte mít štěstí na ty správné lidi. Naivita a neznámý svět vás však snadno mohou vést k nesprávné volbě. I já jsem bohužel v Čechách potkala spoustu neprofesionálních lidí, kteří pracovali pod jmény renomovaných agentur. Proto dnes doporučuji začínajícím dívkám i jejich maminkám, aby si včas provedly celkovou analýzu trhu a věřily jen lidem, za kterými jsou vidět nejen profesionální výsledky, ale i slušné jednání.
Než jsem odjela do zahraničí, v Česku jsem pracovala pro značky Zentiva, TV Nova, J&T, Nescafé, Orion čokoládová hvězda, Novodvorská plaza, Obchodní centrum Bondy, Phillips, Mc.Donald, Tchibo, Vodka Absolut, Božkov, John Frieda a mnoho dalších. Po dokončení studia na Vysoké škole ekonomické v Praze jsem od své mateřské agentury, sídlící v Německu, dostala nabídku pracovat v asijských zemích po dobu pěti let. Hong Kong, Šanghaj, Peking, Jakarta, Bangok či Guangzhou... Všechno to čekalo na mě. Byla to ohromná zkušenost a příležitost jak se osamostatnit, zlepšit a zdokonalit komunikaci v angličtině, poznat nové kultury, ale hlavně pracovat v mém milovaném odvětví Fashion Industry. Fotila jsem do magazínů a katalogů, účastnila se různých Fashion Shows, Fashion Weeků a International Car Show Eventů. Viděla a zažila jsem svět modelingu ve všech jeho podobách, a to i v zákulisí, díky čemu jsem pochopila práci stylistů, kombinování barev, práci s fotografií a design celého projektu od A do Zet.
Lidé v Asii, pracující v módním průmyslu, jsou velmi prozíraví a nadčasoví. Pracovní poptávka v těchto zemích je obrovská, stejně jako i konkurence. Denně potkáváte lidi z celého světa, učíte se s nimi komunikovat a dobře vycházet a zároveň se zdravě prosazovat. Pochopila jsem, že cestou k úspěchu je slušné a příjemné vystupování, dochvilnost a spolehlivost. Potkala jsem mnoho krásných dívek, které byly předurčené k úspěchu, ale práci a zakázky nebraly vážně a chyběla jim disciplína. To bylo důvodem, proč neměly šanci cestovat a dosáhnout v modelingu finanční jistoty. V modelingu je velice důležité sbírat materiál odvedených prací, který se stane základem vaší prezentace a díky které pak klienti vidí, pro koho jste pracovaly. Pravě to vám otevírá další dveře ke splnění snu.
Po návratu domů jsem byla přesvědčena, že své nabyté zkušenosti uplatním i u nás. Bohužel náš módní svět funguje zcela jinak: je těžké se dostat ke správným kontaktům a neodpovídat na dotazy nebo nabídky je zcela běžným faktorem. Nakonec jsem pracovala pro zajímavý projekt populární soutěže volby královny krásy, ale již během přípravy projektu jsem si připadala jak ve filmu Miloše Formana „Hoří má panenko“. Překvapil mě požadavek organizátora soutěže, který chtěl, aby dívky v plavkách dělaly na podiu před porotci kliky. A ono to těm dívkám vůbec nevadilo!
Po této zkušenosti jsem se rozhodla, že využiji svůj vysokoškolský titul a nastoupila jsem do velké nadnárodní společnosti zcela mimo mou dosavadní praxi. Byla to sice tvrdá, ale dobrá zkušenost, která mě posunula zase o krok dál. Jenže po roce byla má pozice náhle převedena do Rumunska a Indie, a právě v této době mne oslovila kamarádka, abych ji navštívila v New Yorku, kam se odstěhovala. Dlouho jsem se nerozmýšlela a krátce nato jsem již stála v ulicích tohoto velkoměsta, fascinována jeho obrovským ruchem a přesvědčená, že zde chci žít. Kamarádky mi říkaly: „Máš přeci skvělé portfolio, zkus se nabídnout.“ Právě tehdy jsem si uvědomila, jak důležité bylo shromažďování všech materiálů ohledně mé práce. Musela jsem dodat doporučující dopisy od nejméně osmi agentur a na celý proces schvalování jsem čekala několik měsíců mimo USA, kdy jsem se na čas vrátila do Hong Kongu.
Získání pracovního víza je v USA velice zdlouhavý, složitý, finančně náročný a vyčerpávající proces. Razítko do pasu jsem dostala na americké ambasádě v Praze a se získaným vízem na 3 roky jsem v roce 2017 odjela do New Yorku. Velmi dobře si pamatuji den, kdy jsem vystoupila na Astor Palace a šla s kufrem do svého prvního bytu na East Village. Sedla jsem si pak na lavičku na Union Square a připadala si jako ve snu.
Začala nová etapa mého života. Nebylo to vůbec jednoduché, konkurence je obrovská. Pracujete s národnostmi z celého světa a každý chce uspět. Díky tomu jsem měla štěstí pracovat se jmény jako například Cristian Conti (italský fotograf), Peter Laundres (fotograf z Německa), Jon B Ptat, který je úžasným producentem velkých Broadwayských show. Předváděla jsem pravidelně každý rok na Fashion Week v New Yorku, Paříži a Londýně. Pracovala jsem pro různé designéry a publikace z těchto show se objevily ve Vogue, Bazaar, Elle, Marie Claire a dalších. Byla to nezapomenutelná zkušenost a jsem za ni velmi vděčná. Postupně jsem začala pronikat i do organizace a zákulisí těchto show. Dostala jsem skvělou pracovní příležitost jako Style Advisor pro nový projekt, který vznikl na Soho Broadway. Kreativní ředitelka sice nebyla příliš přátelská, ale mnohé jsem se od ní naučila. Mimochodem, pracovala také na projektu známého seriálu Sex ve městě, oblíbeného i u nás. Byla to profesionálka tělem i duší, byla důsledná a trvala na tom, co požadovala. V Soho Showroomu se konaly nejrůznější projekty, zejména na podporu různých charitativních akcí, na které přicházely osobnosti z nejrůznějších módních oborů, fotografové, redaktoři módních časopisů, stylisty, designéři.
Bylo to pracovně velmi náročné, ale krásné období. Žila jsem si svůj sen, který jsem ale opustila pro lásku. Byla jsem zamilovaná a chtěla jsem svůj život posunout dalším směrem. Z New Yorku jsem se přestěhovala zpět do Čech. Netrvalo to ale dlouho, růžové brýle spadly a mně došlo, co jsem opustila. Byla jsem zlomená, vyčerpaná a přemýšlela jsem o návratu zpět. Návraty ale nejsou nikdy lehké, v USA život plyne mnohem rychleji. Lidé, které jsem znala, už nebyli stejní a byli již v jiné fázi života. Musela jsem začít úplně od začátku. Zažádala jsem si o prodloužení pracovního víza ale nečekaně a zákeřně položila celé toto město na lopatky Covidová pandemie. Báli se na světě všichni stejně. Život se zastavil, spousta věcí přestala existovat a město ztichlo jako nikdy. Na počátku jara prodělalo mnoho z nás podivné chřipky, ani mně se to nevyhnulo. Horečky, ztráta čichu a chuti... Trvalo to týden. Teprve později nám potvrdili, že to byly příznaky koronavirové infekce.
Město, které jsem milovala, se změnilo...
Vzala jsem do ruky fotoaparát a vyrazila do ulic zachytit co se děje. Jsou to opravdu jedinečné záběry, jistě neopakovatelné. Stále se mnoho míst neotevřelo, kultura je jen pouliční, jinak mlčí. Nevěřila jsem, že by něco dokázalo uspat New York. Čekáme a snažíme se pomáhat, jak to jde. Vrátí se to, co jsme znali?
